Ю. В. Иванова и М. В. Шумилин Научная монография



бет30/56
Дата27.06.2016
өлшемі6.36 Mb.
#162554
1   ...   26   27   28   29   30   31   32   33   ...   56
ἄμας ἀπῄτουν, οἱ δ᾽ ἀπηρνοῦντο σκάφας – греческая пословица, буквально «просил заступы, получил мотыги».

196 Hor. Sat. 2.1.7-9 «вытертый маслом, Трижды имеет чрез Тибр переплыть и на ночь желудок Цельным вином всполоснуть». Пер. М.Д. Дмитриева. Употребленные в этом месте формы повелительного наклонения на –nto характерны для языка архаических памятников, в частности, «Законов двенадати таблиц».

197 Имеется в виду сочинение De consolatione theologiae крупнейшего французского теолога XIV в. Жана Жерсона.

198 Синекдоха, по Эразму, включает в себя разные виды метонимии. См. De Copia 1.23.

199 У Эразма – relatio, фигура описанная в 26 главе первой книги De copia и состоящая в том, что смысл высказывания остается тем же, но оно описывается с другой стороны, например: «Она не хочет выходить за него замуж» – «Она не хочет, чтобы он взял ее в жены». Логико-теоретические основы таких замен описаны в «Категориях» Аристотеля (гл. 7).

200 Иштван Рат-Вег, называющий Гварну «итальянской гуманисткой» в книге «История человеческой глупости» (Ráth-Végh I. Az emberi butaság kultúrtörténete. Budapest, 1938, рус. перевод: Рат-Вег И. История человеческой глупости / Пер. с венг. И. Д. Калитенко, Ю. М. Рогова. Дубна, 1996), по всей видимости был введен в заблуждение именем «Андреа». Гварна — мужчина, католический священник, как значится в заглавии: Grammaticale bellum [...], nuper editum a Reuerendo Domino Andrea Salernitano, Patricio Cremonensi.

201 На самом деле целых четыре: Bellum musicale, inter plani et mensuralis cantus reges, de principatu in musicae provincia obtinendo, contendentes. Argentorati, 1563; Erasmi SartorI Cantoris Hamburgensis Belligerasmus, id est Historia Belli Exorti in regno Musico. Hamburgi, 1622; Musomachia, id est Bellum Musicale. Ante quinque lustra Belligeratum in gratiam Er. Sar. nunc denuò institutum à primo ejus auctore Petro Laurembergo Professore Accademico. Rostochium, 1639; Beer J. Bellum musicum oder Musikalischer Krieg: in welchem umbständlich erzehlet wird wie die Königin Compositio nebst ihrer Tochter Harmonia mit denen Hümpern und Stümpern zerfallen und nach beyderseits ergriffinen Waffen zwey blutige Haupt-Treffen sambt der Belagerung der Vestung Systema unfern der Invention-See vorgegangen; auch wie solcher Krieg endlich gestillet und der Friede mit gewissen Grund-Reguln befestiget worden ... 1701.

202 Champier S. Medicinale bellum inter Galenum et Aristotelem gestum [Lugdunum, c. 1516—1517, Bayerische Staatsbibliothek, A.gr.b. 1569 i].

203 А. Гварна, Грамматическая война 32: non induuntur quottidie, sed quod conspicuum et ornatius est et ex praeda habuere, ad dies reseruant celebriores et festiuos. Латинский текст цитируется по последнему изданию: Puliga D., Hautala S. (eds.) La Guerra grammaticale di Andrea Guarna (1511). Un’antica novità per la didattica del latino. Pisa, 2011, для изучения истории текста остается актуальным Bolte J. Andrea Guarnas Bellum Grammaticale und seine Nachahmungen. Berlin, 1908 (Monumenta Germaniae Paedagogica. Vol. XLIII).

204 Ringmann M. Grammatica figurata. Octo partes orationis Secundum Donati editionem & regulam Remigii ita imaginibus expressae ut pueri iucundo chartarum ludo faciliora Grammaticae praeludia discere & exercere queant. St. Dié, 1509. Долгое время считавшийся потерянным, текст был вновь найден и факсимильно издан фон Визером: Ringmann M. Die Grammatica figurata des Mathias Ringmann (Philesius Vogesigena) in Faksimiledruck / Hgb. mit einer Einleitung von F. R. von Wieser. Straßburg, 1905.

205 Grammatica nova Бернарда Пергера из Вены была переработкой Rudimenta grammatices Никколо Перотти (о котором см. дальше) для тех, кто не говорил по-итальянски, Персивал предполагает, что первое ее издание относится к 1497 году (Percival W. K. The Influence of Perotti’s “Rudimenta” in the Cinquecento // Percival W. K. Studies in Renaissance Grammar. Aldershot; Burlington, 2004. P. 99, n. 13).

206 Durando C. Nuovo Donato: Principii di grammatica latina. Torino, 1877. См. также Il nuovo Donato corretto nel latino e nel volgare, il quale contiene tutto ciò, che di profittevole trovasi sparso nel vecchio Donato, nell'Alvaro, nel Limen grammaticum, nella Porta grammaticae, ed in altri libri simili de' principianti... Fatica di Paolo Morini. In Verona, 1806.

207 Petri Rami Eloquentiae et Philosohiae professoris Regii, Prefationes Grammaticae… 1559 // Ramus P., Talaeus A. Collectaneae praefationes, epistolae, orationes / Ed. by W. J. Ong. Hildesheim, 1969. P. 2): Si requiris Lector, quid haec Grammatica supra caeteras omnes grammaticorum artes adferat, certe ut sit brevitate et facilitate accuratior.

208 Law V. Why Write a Verse Grammar // The Journal of Medieval Latin. Vol. 9. 1999. P. 46—76, 49—50.

209 Exercitium puerorum grammaticale per dietas distributum. Impressus Argentine, 1494. Bayerischen Staatsbibliothek [4 Inc.c.a. 1090], ср. van der Wal M. J. Teaching Latin and Observing the Dutch Vernacular: Exercitium Puerorum (1485) // Five Hundred Years of Foreign Language Teaching in the Netherlands: 1450-1950 / Ed. by J. Noordegraaf and F. Vonk. Amsterdam, 1993. P. 1-8.

210 Хотя нельзя исключать здесь возможно подразумевавшейся идеи «диеты» как питания, ср. заглавие «Каша для детей» (Pappa puerorum esui atque usui percocta, 1513), выбранное голландским гуманистом Йоханнесом Мурмеллиусом (c. 1480—1517) для одной латинской азбуки, предназначавшейся для самых маленьких детей; еще одна грамматика, напечатанная около 1497 года Джоном Холтом из Чичестера называлась «Молоко для детей» (Lac puerorum).

211 См. среди последних изданий этой поэмы, в которой описываются параллельно греческий и латинский алфавиты, Ausonius. Opuscula Omnia = Œuvres complètes / Étab. par B. Combeaud. Bordeaux, 2010 и Decimus Magnus Ausonius. Technopaegnion: Introduzione, testo critico e commento / A cura di C. Di Giovine. Bologna, 1996.

212 Le Jardin des racines Grecques mises en vers françois был в ходу во французских школах до второй половины ХІХ в., веком раньше был переведен на английский как The Primitives of the Greek Tongue / Tr. by T. Nugent. London, 1748.

213 Школа Пор-Рояля, объединявшая в себе грамматиков, философов и теологов, получила свое имя от аббатства Пор-Рояль-де-Шамп (близ Версаля, в 1633 община переселяется в новый одноименный монастырь в центре Парижа). Из взаимодействия наиболее видных представителей — Антуана Арно (1612—1694), Клода Лансло (1615—1695) и Пьера Николя (1625—1695) — рождаются «Грамматика» и «Логика», два наиболее важных произведения школы, отмечающих систему философского рационализма, основанного на идее существования некой божественной логики, управляющей человеческой мыслью. В 1709 году аббатства было разрушено как центр янсенизма.

214 La cantatrice grammairienne ou l’art d’apprendre l’Ortographe Françoise seul, sans le secours d’un maître par le moyen des chansons érotiques, pastorales, villageoises, anacréontiques, etc. Lyon, 1788. На манер господина Журдена, который к сорока годам жизни не знал, что говорит прозой, дамы, кому адресовалась книга, как объявляется на обложке, могли узнать, например, что слова laisse и poser в строке Laisse-moi poser cette fleur («позвольте мне оставить сей цветок») из одной песни Жантиль-Бернара являются активными глаголами (Ibid. P. 21—22).

215 Ford P. J. Alexandre de Villedieu’s Doctrinale puerorum: A Medieval Bestseller and Its Fortune in the Renaissance // Forms of the “Medieval” in the “Renaissance”: a Multidisciplinary Exploration of a Cultural Continuum / Ed. by G. H. Tucker. Charlottesville, 2000. P. 155—171, 158.

216 Ср. Cervani R. Considerazioni sulla diffusione dei testi grammaticali: La tradizione di Donato, Prisciano, Papias, nei secoli XII—XV // Bollettino dell’Istituto Storico Italiano per il Medioevo e Archivio Muratoriano. Vol. XCI. 1984. P. 397—421 и Holtz L. Donat et la tradition de l’enseignement grammatical: Étude sur l’Ars Donati et sa diffusion (IVe-IXe siécle) et édition critique. Paris, 1981.

217 Manutius A. Aldus Manutius Romanus literarii ludi magistris s. d. p. // Aldo Manuzio editore. Dediche, prefazioni, note ai testi / A cura di G. Orlandi. 2 voll. Milano, 1975.

218 Woodward W. H. Vittorino da Feltre and Other Humanist Educators: Essays and Versions. Cambridge, 1897; Il pensiero pedagogico dell’Umanesimo / A cura di E. Garin. Firenze, 1958.

219 Exercitium puerorum grammaticale. Fol. a1v—a2r: Gravi merore et iniquo animo ferendum existimo. cum ipsa grammatica apud omnes nationes una sit. eius tamen institutio et dogmatisatio nimium multiplicatis et diversis opusculis traditur atque voluminibus. Sunt nonnulli qui super Alexandri partes commentaria cudunt longa: obscura:et inutilia: quibus parvorum ingenia perturbant et obtundunt. atque non recto tramite sed per devia ad finem grammatice ducunt. quo fit ut in vanis vilibusque rebus in grave puerorum dispendium impensas et opera perdunt. Ach, quanto satius illis frivolis tamque pestiferis reiectis ad illustriora studia se conferrent. Habent italici preceptores laudabiles consuetudines. qui pueros sibi ad erudiendum commissos primis aliquantulum iactis fundamentis: statim ad virgiliana carmina: comediasque therentianas et plautinas omnium poetarum principes collocant. Epistolasque familiares Tullii: cum de amicicia. de senectute.de paradoxis et ceteris ad manus habent.

220 Hermanni Torrentini ... commentaria in primam partem doctrinalis Alexandri. Tubingae, 1512. Fol. XC v-r: …Quot mendosi, quot obscuri inutiles versus fuerint in Alexandro, quod et Sulpitius Verulanus et Aldus Manutius romanus aliique uiri doctissimi perhibent quorum opera effectum est, ut Alexandro doctrinale quod vocant italiae scholis explosum sit. Quod ipsum quum nostris in regionibus factu difficile ac pene impossibile videtur.

221 Ibid. Fol. XC r: Ipsi namque olim pueri non sine malo nostro experti sumus, quantus labor sit Alexandrum ediscere et ad unguem intellegere, quod plaerique intra septennium vix possiunt... ut nunc non oporteat barbariem legere, non oporteat in Alexandri labyrintho apud minotaurum includi, hoc est frivola discere, et nunquam perdiscere... Nullus igitur Alexandrinum quem dixi labyrintum vereatur ingredi, quem Thesei exemplo pervium reddidi, et latitantem in eo minotaurum iuvenesque devorantem necavi.

222 MS 1142 Troyes, Fol. 2v, цитируемый в Barroux M. Alexandre de Villedieu // Dictionnaire de biographie française. Paris, 1933. Vol. 1. Col. 1472—1476.

223 Reichling D. Das Doctrinale des Alexander de Villa-Dei: Kritisch-exegetische Ausgabe; mit Einleitung, Verzeichniss der Handschriften und Drucke nebst Registern. Berlin, 1893. S. 7—8.

224 Ibid. S. XXXVII: Quamvis haec non sit doctrina satis generalis / Proderit ipsa tamen plus nugis Maximiani.

225 Merone E. Per la biografia di Massimiano // Giornale italiano di filologia. Vol. 1. 1948. P. 337—352; Massimiano. Elegie / A cura di T. Agozzino. Bologna, 1970; Sanford E. M. Some Literary Interests of Fifteenth Century German Students // Transactions and Proceedings of the American Philological Association. Vol. 59. 1928. P. 72—98.

226 Donovan M. J. Priscian and the Obscurity of the Ancients // Speculum. Vol. 36. 1961. P. 75—80; Klibansky R. Standing on the Shoulder of Giants (Notes and Correspondence) // Isis. Vol. xxvi. 1936—37. P. 147—149 (на с. 149).

227 Присциан, Грамматические наставления 2.1 Keil: expurgasse comperio certisque rationis legibus emendasse.

228 Шоппе находил варваризмы даже у Цицерона, так что Гез де Бальзак замечал: «Я ожидаю, что он опубликует книгу, в которой примется доказывать, что Катон был негодяем, а Юлий Цезарь — плохим солдатом». По поводу обещаний Шоппиуса напечатать книгу под заголовком Hercules Coprophorus («Геракл-навозоносец»), в которой были бы собраны многочисленные ошибки Скалигера, возмущенный Ламбекиус писал: merito Canis grammaticus appellatur («По заслугам зовут его грамматическим псом»): Bayle P. Dictionnaire historique et critique. Vol. III. Paris, 1820. P. 197. Шарль Низар (1808—1889) включает Шоппиуса в разряд «гладиаторов литературной республики» вместе с другими учеными, такими как Филельфо, Поджо Браччолини, или уже упомянутый Скалигер (Nisard C. Les gladiateurs de la République des lettres aux XVe, XVIe et XVIIe siècles. Vol. 2. Paris, 1860).

229 См. Breva-Claramonte M. Sanctius’ Minerva of 1562 and the Evolution of His Linguistic Theory // Historiographia Linguistica. Vol. 2. 1975. P. 49—66, Viljamaa T. The Renaissance Reform of Latin. Turku, 1976.

230 Светоний, О грамматиках и риторах 2.1.

231 Gasperis Scioppii Grammatica philosophica… Franekerae, 1704 (первое издание Милан, 1628). Fol. 3: Haec ergo ut legi, minime jam mirandum mihi visum est, tanti flagitii erroribus inquinatam esse veterem Grammaticam, quae omine tam malo ex Cloacae foramine una cum claudo magistro emerserit.

232 Reichling D. Op. cit. S. CVI—CX.

233 Moore F. G. A Grammatical Excursion // The Classical Weekly. Vol. 8. №. 11. 1915. P. 81—87 (на с. 87).

234 Ср., например, издание 1847 года, London: Simpkin, Marshall, and Co.

235 Факт, заставивший американскую исследовательницу Д. С. Уайт воскликнуть: «Как нация, производившая ученых, способных уложить главные формы глагола в гекзаметры, не смогла выиграть войну 1812 года — останется навсегда загадкой» (White D. S. Humanizing the Teaching of Latin: A Study in Textbook Construction // The Classical Journal. Vol. 25. 1930. P. 507—520, на с. 511).

236 Watson F. The English Grammar Schools to 1660: Their Curriculum and Practice. Cambridge, 1968. P. 243; Waquet F. Latin or the Empire of a Sign. London, 2001. P. 20 (ориг. изд. Waquet F. Le Latin: l’empire d’un signe. Paris, 1998). По сути дела, к этому приказу восходят исторически причины, по которым вышеупомянутые carmina в гекзаметрах (авторства Лили) оказались такими живучими в английский грамматиках.

237 Lynn C. The Descent of Grammar // The Classical Journal. Vol. 29. 1933. P. 104—116 (на с. 111).

238 Mittelberg I. Grammatical Imaginations: A Historical Approach to Linguistic and Pictorial Metaphor // Proceedings of the AISB ’99 Symposium on Metaphor, Artificial Intelligence, and Cognition. Edinburgh, 1999. P. 79—86; Mittelberg I. The Visual Memory of Grammar: Iconographical and Metaphorical Insights // Metaphorik.de. Bd. 2. 2002. S. 69—89.

239 Ср.: est … altissimis circumdata montium cristis et inaccessis eo usque circumsaepta Alpium iugis, ut, nisi peritum habeas itineris ducem, ad eius plana cultaque numquam valeas pervenire (Грамматическая война 1), также: praesertim loca saltibus montibusque praepedita (Грамматическая война 19).

240 А. Гварна, Грамматическая война 16: urbes omnes.

241 Milhe Poutingon G. De la grammaire à l’épopée: La Guerre grammaticale d’Andréa Guarna et sa traduction française de 1556 // D’un genre littéraire à l’autre / Sous la direction de M. Guéret-Laferté, D. Mortier. Rouen; Havre, 2008. P. 91—106 (на с. 92).

242 Грамматическая война 32: Cæterum si singulorum clades, aut rei bene eo prælio gestæ adepta decora sigillatim percurrere nitar, nimis longos afferam logos, ideo dicendi compendium faciens, illud asseruisse sufficiat.

243 Ф. Рабле, Гаргантюа и Пантагрюэль, пролог автора ко второй книге (Œuvres de F. Rabelais / Par L. Jacob, excellente edition critique. Paris, 1857. P. 101).

244 Теренций, Евнух 789. Ср. комментарий Элия Доната к этому месту у Теренция: omnia privs experiri qvam a. s. d. animaduerte, quantam uim habeant ad delectandum in comoediis seuerae sententiae, cum ab ridiculis personis proferuntur. quale est apud Plautum, ubi miles suam formam admirans ait nimia est miseria nimis pulchrum esse hominem «Оmnia privs experiri qvam armis sapientem decet: обратите внимание на забавный эффект, который в комедиях есть у фраз, произносимых комическими персонажами, например, у Плавта один солдат, восхищаясь своей собственной красотой, говорит “какое несчастье быть слишком красивым!” <Плавт, Хвастливый воин 68>».

245 Ó Cróinín D. The Date, Provenance, and Earliest Use of the Writings of Virgilius Maro Grammaticus // Tradition und Wertung. Festschrift für Franz Brunhölzl / Hgb. von G. Bernt, F. Rädle, G. Silagi. Sigmaringen, 1989. P. 13—22; Law V. Wisdom, Authority and Grammar in the Seventh Century: Decoding Virgilius Maro Grammaticus. Cambridge, 1995.

246 Среди последних изданий см. Virgilio Marone grammatico. Epitomi ed Epistole / A cura di G. Polara. Napoli, 1979 и недавнее Virgilius Maro Grammaticus. Opera omnia / Ed. B. Löfstedt. Monachii et Lipsiae, 2003 (Bibliotheca Teubneriana).

247 Virgilio Marone grammatico. Epitomi ed Epistole / A cura di G. Polara. Р. XXI—XXII.

248 Бахтин М. М. Из предыстории романного слова // Бахтин М. М. Вопросы литературы и эстетики: Исследования разных лет. М., 1975. С. 437.

249 Текст приводится у Scaglione A. Metodi e programmi nell’educazione umanistica // Italica. Vol. 36.3. 1959. P. 212—221 (на с. 213). Речь идет о письме Петрарки к Дзаноби да Страда, «сыну Джованни Грамматика, который после смерти отца держал его школу, чтобы сводить концы с концами, а в свободные моменты посвящал себя поэзии и философии» (Balzelli G. B. Del Petrarca e delle sue opere. Firenze, 1797. P. 281).

250 Ong W. J. Ramus, Method, and the Decay of Dialogue from the Art of Discourse to the Art of Reason. Cambridge (Massachusetts), 1958 и Ramus P., Talaeus A. Collectaneae praefationes, epistolae, orationes / Ed. by W. J. Ong. Hildesheim, 1969.

251 Ong W. J. Latin Language Study as a Renaissance Puberty Rite // Studies in Philology. Vol. 56. 1959. P. 103—124.

252 Exercitium puerorum. Fol. 1 r.

253 Ong W. J. Latin Language Study as a Renaissance Puberty Rite. P. 112.

254 Еще более драматичным образом обменивание ролями между палачом и жертвой представлено в одном гимне из Peristephanon Пруденция (348 — c. 413), посвященном страстям св. Кассиана из Имолы (изд. текста: Prudence. Le livre des couronnes; Dittochaeon; Épilogue / Texte étab. et tr. par M. Lavarenne. Paris, 1963. P. 109—116, по-русски см. прекрасный перевод Р. Шмаракова: Пруденций. Сочинения. М., 2012. С. 112—114). Отказавшись жертвовать языческим богам, Кассиан приговорен к смерти. Палач, однако, спрашивает его о роде занятий и, узнав, что тот учитель, приказывает отдать его ученикам, предоставляя им отнять жизнь у того, кто наказывал их ежедневно раньше. Таким образом палач уступает свою роль жертвам учителя, называемого бичеватель (verberator, 38). Следует леденящее душу описание казни: ученики дают выход их ненависти, которую каждый «скопил во гневе безмолвном» (quantum quisque odii tacita conceperat ira, 45), тело Кассиана превращается в восковые таблички буквально, дети пытаются писать железными стилосами на живой плоти их учителя, но руки их слабы и вместо того, чтобы принести так уже желанную смерть, только продляют его страдания: «двести дланей ему совокупно все члены пронзили» (omnia membra manus pariter fixere ducentae, 57). В конце концов Христос сжаливается над Кассианом и дарует ему смерть. Эта кошмарная история рисует мир как бы накануне апокалипсиса: только в царстве Зла, т.е. в царстве языческих богов, возможно позволить школьникам мстить таким страшным образом за физическую боль наказаний; напротив, в правильном и справедливо устроенном мире розга видится как необходимая и незаменимая часть воспитания: «ибо учитель всегда учащейся младости горек» (doctor amarus enim discenti semper efybo, 27). В дальнейшем, особенно в эпоху Возрождения, мотив детей, завладевающих розгой учителя, войдет вместе с другими подобными в представления о «мире наоборот» (см., например, L’Image du monde renversé et ses représentations littéraires de la fin du XVIe siècle au milieu du XVIIe / Éd. par J. Lafond, A. Ridondo. Paris, 1979).

255 Black R. Humanism and Education in Medieval and Renaissance Italy: Tradition and Innovation in Latin Schools from the Twelfth to the Fifteenth Century. Cambridge, 2001. P. 313, n. 370, ср. P. 314, n. 379 для варианта Finito libro rumpantur ossa magistro.

256 Ibid. P. 314, n. 374.

257 Ibid. P. 313.

258 Lehmann P. Die Parodie im Mittelalter. Stuttgart, 1963. S. 108.

259 Ibid.

260 Логическая и структурная модель, которой следуют студенты, почти не отличается от той, которую использовали «серьезные» грамматики. Уже Исидор Севильский (Этимологии 1.7.31—32) так объяснял происхождение названий падежей: «Именительный так называется потому что через него мы называем что-либо, например hic magister (“этот учитель”). Родительным падежом спрашиваем о чьем-либо роде, например huius magistri filius (“сын этого учителя”), или когда речь идет о какой-либо вещи: huius magistri liber (“книга этого учителя”). Дательный падеж так называется потому, что с ним мы демонстрируем передавание чего-либо кому-либо, как da huic magistro (“дай этому учителю”). С винительным обвиняем кого-либо, например, accuso hunc magistrum (обвиняю этого учителя). В звательном падеже зовем кого-либо: o magister. У отложительного такое название потому, что с ним подразумеваем унесение прочь чего-либо у кого-либо, как например aufer a magistro (“отними у учителя”)». И по этому же самому принципу буквального истолкования названий падежей строились сатиры против судей и адвокатов, которые знали только два падежа, дательный и винительный: Alford J. A. The Grammatical Metaphor: A Survey of Its Use in the Middle Ages // Speculum. Vol. 57. 1982. P. 728—760.


Достарыңызбен бөлісу:
1   ...   26   27   28   29   30   31   32   33   ...   56




©dereksiz.org 2024
әкімшілігінің қараңыз

    Басты бет